Dráča slaví 2. narozeniny aneb boj s OCD
Věřte, že těchto článků jsem napsala hodně, mockrát mazala a retušovala. Od nevhodných k publikaci až po finální verzi. Berte to jako pohled člověka, který má svého prvního psa s PP, protože chtěl zdravé štěňátko na sport.
Tento článek je určen především všem budoucím majitelům takto postižených border kolií, kteří jsou stejně nejistí a nervózní z toho, co je čeká, jako jsem byla já.
Než začnete číst tento zpětně psaný článek, musím říct, že i kdybych tohle všechno tušila…. NEMĚNILA BYCH, protože oceňuji jeho neskutečnou chuť udělat vše, co mi na očích vidí!
A jak jsem se k Dráčovi dostala? Jako lajk jsem nastudovala vše, co musí takoví rodiče po zdravotní stránce mít vyšetřené, DKK, DNA CEA. Mnou vybraní rodiče měli i TNS, CL, MDR1. Pak jsem se zalekla strašáku slova carrier… Ty hodiny prosezené u internetu, probrané ze všech stran s poradkyní chovu i chovatelkou, raději ani nepočítám. Otec měl ještě navíc DLK a OCD. Jako jedinný takto vyšetřený vrh jsem volila toto. Když jsem si začala zjišťovat, co to vlastně ten taťka má vyšetřené, tak u OCD jsem našla informace, že se to vyskytuje pouze u rychle rostoucích a obřích plemen. Tenkrát jsem netušila, že borderka patří mezi rychle rostoucí plemena a jelikož to u ostatních vrhů ani nebylo, nepřikládala jsem k tomu až takový důraz. Mrzí mě jedna věc. Když jsem volala různým chovatelům jako zájemce o jejich štěně, byl mi kladen důraz na zdraví a za požadavek barvy jsem byla odsuzována. Zdraví…. Hm to je na dlouhé polemizování. Chovatelé mi kladli na srdce vyšetření DNA CEA, aby nevznikl carrier, a DKK 0/0, ale … Stále jak carrier, tak pes s DKK 2/2 je zdravý pes. Někteří chovatelé, ačkoliv o problematice OCD ví, toto onemocnění neřeší i přestože vyšetření stojí navíc 350,-. Myslím si, že tohle není částka, která by měla někoho finančně zruinovat, aby se tohle nevyšetřovalo již dříve. Borderka je pracovní plemeno…
Prcek jménem Dráček byl doma. Pro „sporťáka“ to nejlepší již od začátku a proto jsme postupně z royal caninu medium starter začali přecházet na acanu štěněčí. Po měsíci začal vymýšlet, a jelikož to bylo malé štěňátko, skončili jsme z bezpečnostního důvodu na veterině. Vše v pořádku, došlo ke změně krmiva na orijen, ale jeho „nežravost“ pokračovala. A ejhle, ve 4 měs. se vyskytlo první kulhání. Jelikož jsme si s Berryskem prošli onemocněním štěňat zvané panostitida, letěla jsem opět k veterináři. Byly prohmatané body k zjištění panostitidy a padl i tento verdikt. Nerentgenovali jsme s tím, že pokud do 7. měsíce kulhání nepřejde, uděláme rentgen a podíváme se na to důkladněji. Kulhání se objevovalo v pravidelných intervalech a nohy se střídaly, což panostitidě naznačovalo. V pěti měsících jsme vyrazili jako doprovod na závody agility na Slovensko, kde si temperamentního i vzhledem pěkného Dráčka všiml i majitel krycího psa, po kterém jsem štěně také chtěla. Dráča v té době kulhal na pravou zadní nožku a proto jsme začali probírat problémy pohybového aparátu. Již v té době se mu něco nezdálo a doporučil nám podávání Alavisu. Od 7. měsíce to byl naprosto zdravý pejsek. Dělali jsme „agility“, „frisbee“, pasení ovcí, posilování na míčích, prostě každý den něco, tak abychom měli správně nasvaleného pejska. Až do oné události, kdy v lednu narazil do kovové studny. Po 14 dnech byl opět v pořádku a my vyrazili na ovečky. Po odpočinku kulhal a my si řekli, ještě není zahojeno. Po týdnu klidu, jsme vyrazili na ovečky znovu… a ejhle opět kulhání. V tu dobu jsme již byli objednaní na RTG u MVDr. Ekra, který nás vzal proto dřív. DKK 0/0 s nádherným úhlením 108°, DLK 0/0, OCD pravá nepostižen a OCD levá postižen. Velmi málo postižen, ale je. Navíc jsme zjistili, že panostitida tam vůbec nebyla a celou dobu bojujeme pouze s OCD.
Více obrázků dogsofdream.webnode.cz/dag-small-speedy-dream/dkk-dlk-ocd-/
Bylo nám sděleno, že tohle je geneticky, a že do chovu nedoporučuji. Jedinné co můžeme udělat je opět klid a po půl roce kontrola. Mimo jiné jsme byli pochváleni, za podávání kloubní výživy a dodržování klidu v období kulhání, protože víc se v tomhle případě dělat nedalo. Klid jsme dodrželi a pomalu opět začali vyrážet na intenzivky i agi závody, hráli dogfrisbee opět bez jakýchkoliv příznaků. Po půl roce nekulhání jsme zase vyrazili na ovečky a odešli se stejným problémem a s tím, že kontrolní rentgen je třeba, ale u opravdového odborníka.
Pro kontrolní rentgen jsem volila Prof. MVDr. A. Nečase, Ph.D., MBA. Pan doktor nechal udělat RTG znovu obou ramen i loktů (protože OCD do loktů padá) a pro jistotu raději i CT. Rozsah poškození odhalilo právě až CT. Verdikt – artroskopie, kdy se podíváme, co všechno se tam děje.
Těch 14 dní do operace ubíhalo krutopřísně rychle. V předvečer jsme seděli na zahradě a dívali se, jak si vesele hopská a skotačí, jak se honí za tenisákem a nic ho nebolí. Byli jsme rozpoloženi, zda to byl vůbec dobrý nápad, operovat. To se Vám honí kdejaké myšlenky hlavou. Co bude, kdybychom neoperovali a jen z našich aktivit vyřadili pasení. Co bude po operaci, vrátí se zpět do plné síly a bude zase náš sporťák. Ty myšlenky, co se všechno může stát, nikomu nepřeji.
Bezeslova jízda autem do Brna byla jak naschvál doprovázena kolonami a my přijeli úplně na poslední chvíli. Možná to bylo pro nás dobře, protože ten shon a rychlost toho všeho nám nedala možnost si to rozmyslet. Zbytek už byl na veterinářích. Byl mu z kloubu odstřihnut a odstraněn úlomek a zbroušená kost, aby mohla prokrvovat a vyživovat kloub.
Dráču jsme si vyzvedli naprosto vzbuzeného schopného neuvěřitelně rychle kulhavě utíkat. Po 12 hodinách od operace Dráča ani nekulhal. Nechápu to, ale asi je za ten rok a půl opravdu zvyklý na bolest při pohybu a je to pro něj naprosto normální, bohužel o to horší ho udržet 23 hod. zavřeného v kleci s venčením pouze na vodítku. Něco takového si ti, co nezažijí, nedokáží ani představit. Tohle je týrání nejen zvířat, ale i jejich majitelů a to především ze strany psychiky, finanční stránku věci ani nepočítám. Po prvním týdnu naprostého klidu jsem si říkala, že to nejhorší máme za sebou. Mýlila jsem se. Jakmile uběhl druhý týden, zjistila jsem, že to nejhorší nás čeká v 8. klidovém týdnu. A jak si nenechat zbláznit psa? Zaměstnávali jsme hlavu především kalíšky s hledáním pamlsků, rozlišováním čajů a dřívek na obedienci, tréninkem dlouhodobého odložení, které dodnes nesnáší, trénink všech heel pozic z dogdancingu a podávání jakýchkoliv věcí i kovových. S přibývajícími týdny, přibývala i energie, která se v kleci kumulovala. Po třech týdnech jsme konečně mohli začít aspoň plavat v bazéně, kdy jsme nakopli i jeho zažívací trakt. Věnovali jsme se klikru a od 4. týdne stopám. Jakmile se přehoupnul přes polovinu tvrdého zavíracího režimu, začaly ty největší trable. Jeho přebytečná energie byla vybíjená trvalým štěkotem jak v přepravce, tak i mimo ní, u krátkých výcvikových lekcí už to nebylo ono. Začal být protivný, umíněný, prostě nesvůj. Klikání už ho nebavilo, dogdancing bez akce a otrava. Běhání borderce prostě chybí. Jeho psychika klesala ke dnu. Začali jsme brávat Dráču na nákupy, do měst mezi lidi a ještě že tak. Sice jsme vypadali jako burani z venkova, ale aspoň měl změnu. S tímto jsme si opět pokazili chůzi na vodítku, čemuž se vlastně nedivím. Jezdili jsme mu přes plot ukazovat ovečky, jelikož naše kačky momentálně seděly a vyváděly mladé. Každý večer jsme kousali bůvolí kosti, vařili kloubovky i dávali vepřové nožky, jen ať se zabaví.
Po osmi týdnech jsme již mohli vytáhnout gymball a začali posilovat. Mé i Dráčovo zjištění, že svaly jsou ta tam, jsme museli změnit. Každé ráno jsme pečlivě posilovali. Konečně jsme vyrazili na náš cvičák trénovat na dogdancingové zkoušky. Stále jsme nesměli házet balónky a to byl kámen úrazu. I přesto všechno dokázal pracovat natolik, že jsme splnili všechny zkoušky pro udělení Titulu Master of Dogdancing 1. Po třech měsících od operace Dráča mohl na volno lítat po zahradě a začali jsme se připravovat na návrat do agi světa. Stavěli jsme si překážky na skokovou techniku, ze začátku na small a poté na medium.
Po nečekané kontrolní návštěvě u ortopeda, jsme se ptali na jeho zdravotní stav z důvodu občasného kulhání po „zátěži“. Bylo nám řečeno, že nožka není kvalitně nasvalená, a že si ji šetří. Doporučeno taháni na postroji a tréninky raději 8 x denně a krátce než lítání po zahradě, po které nejčastěji kulhal i přesto, že venku býval jen krátce. Díky vstřícnosti a ochotě tohoto ortopeda jsme se dozvěděli i proč kulhával střídavě, především na přední nohy, když má postiženou jen jednu. Bylo nám řečeno, že si postiženou nohu šetří natolik, že ho tímto mohly bolet i ty zdravé.
Dráča zase dostal postroj a kdekoliv jsme šli, nechala jsem ho tahat. Ke skokovce jsme přidali zónovky a krátké sekvence bez latěk k obnovení točení kolem bočnic. Trénovali jsme tak, že 4 měs. po operaci jsme dospěli k Lkovým překážkám. Jeho první Lkové skočky byly spíše rozráženy než skákany. Po třech dnech tréninku shazoval skočky zadníma nohama a po pěti dnech se nám to dařilo dostatečně eliminovat. Ve čtyřech měsících od operace jsme také poprvé zaháněli kačenky. Pásli jsme cca 3 min. a po odpočinku bez kulhání. Frisbee a pasení ovcí musíme odložit až na jaro. Pasení ovcí na radu veterinářů a u frisbee jsme zkoušeli hodit pár disků s výskoky, bohužel se po odpočinku objevovalo lehké kulhání. Od operace podáváme plné dávky Alavisu MSM a doufáme, že se chrupavka co nejrychleji zahojí.
Nakonec jsem za to všechno ráda, protože tento rok mi otevřel oči a sundal růžové brýle. Na druhé straně se některým nedivím. K OCD postižení se nikdo zkušenější nevyjadřuje, patří to mezi tajemství a na internetu je málo dostupných informací. I já byla terčem kritiky, když jsem se snažila nenápadně pozjišťovat, co si o povinnosti vyšetření OCD myslí ostatní a chtěla jsem, aby toto vyšetření dělalo více a více lidí. Dostalo se mi tvrdé reality. Od příštího roku je, díky vytrvalosti jedné z majitelek takto postižené fenky, snímkování povinné pro uchovnění. Je to obrovský pokrok, protože každý majitel budoucího štěňátka se má právo rozhodnout, zda si po takto postižených rodičích štěně vezme či nikoliv.
A můj pohled na tzv. neoficiální vyšetření OCD? Napsat si neoficiální vyšetření na své webové stránky může kdokoliv. Ale proč, když někdo rentgenuje dodatečně psa na OCD a je vše v pořádku, si to už nenechá posoudit příslušným veterinářem...
Drak – OCD nepostižen (neoficiálně)
OCD jednostranně postižen a operován (oficiálně dle RTG a CT)
Víte co je nejzajímavější? Opravdu mi tento zážitek byl souzen. A to nejen s Dráčou. V každém vrhu, ve kterém jsem pokračovala v čekání na svoji fenečku, je takto postižena a u později plánovaných vrhů, když už bych brala cokoliv, tak i v tomto vrhu je OCD postižený pes. Kdyby tenkrát nezavolala Katka, že se Dráča uvolnil, nejspíš bych narazila na ten samý problém.
Jelikož jde věda a vývoj kupředu, rozhodla jsem se zapojit s Dráčovou krví do výzkumu OCD ve Švýcarsku, protože sama dobře vím, jak je těžké shánět vzorky pro jakýkoliv výzkum. A samozřejmě bude zařazen do celosvětové databáze OCD postižených psů.
Chtěla bych vyslovit můj největší dík Petře Vondráčkové s fenečkou Keeny Rose Dajavera, která, ač mě nikdy neviděla a neznala, byla vždy ochotna zodpovědět mé otázky a uklidnit mé obavy.
My máme na zdraví pejsků hold smůlu, ale o to více si cením jejich povahy nejlepších parťáků. Bohužel nepatřím mezi ty, co vymění psa, který se jim nehodí nejen do chovu, ale i do sportu. Vybírat štěně je jako sázka do loterie, je to živý tvor, a buď to vyjde, nebo ne. Tak proč si nevybrat dle barvy nebo osobního pocitu….
V okamžiku, kdy jsme se o OCD postižení dozvěděli, tak jsme si, jako naivní a zodpovědní majitelé Dráčka, nechali vše oficiálně zapsat spolu s DKK i DLK a kvůli upozornění na dědičnost jsme se rozhodli neuchovňovat a se slzami v očích rušili všechna plánována krytí. Po půl roce zvažování pro a proti, jsme nalezli jedno velké PRO uchovnění. A jaké je to pro? Na to se raději neptejte...
S odstupem času už vím, že bych si stejně raději vzala takového šílence a borderku jak má být s tím, že může být OCD postižen, než některé typy pro mě naprosto nepřípomínající toto plemeno. A jak říká jeden nejmenováný veterinář… někdo to vyžrat musí… :D
Chtěla bych poprosit všechny majitele takto postižených pejsků, operovaných či neoperovaných, aby tyto informace netajili a zařadili je do celosvětové databáze OCD.
A bráškovi přejeme hodně štěstí a pevné nervy.
